Rusko nikdy nebolo zasvätené Nepoškvrnenému Srdcu Panny Márie

P. Amorth: Padre Pio znal třetí tajemství (2017)

Maike Hickson

23. května 2017

Otec Gabriele Amorth

***

V nedávném článku o třetím fatimském tajemství publikoval Steve Skojec, zakladatel a šéfredaktor webu OnePeterFive, pokud je mi známo, poprvé v angličtině slova římského exorcisty otce Gabriela Amortha († 2016) o Padre Piovi a jeho znalosti třetího fatimského tajemství. Pocházejí z nově vydané knihy napsané José Maríou Zavalem pod názvem Nejlépe střežené fatimské tajemství(El Sécreto Mejor Guardado de Fátima). Přispěvatel OnePeterFive Andrew Guernsey byl velmi nápomocný při vyhledání těchto citátů. Protože vlastní článek Steva Skojece je poněkud delší, mnoho čtenářů si nemuselo uvědomit důležitost tohoto rozhovoru s otcem Amorthem, který měl být zveřejněn teprve po smrti tohoto kněze. V následujícím úryvku budu obšírně citovat ze Stevova vlastního příspěvku, který prvně hovoří o přesvědčení otce Amortha, že konkrétní zasvěcení Ruska se ještě neudálo, a pak vstupuje do obsáhlejší diskuze o Fatimě:

***

[Kousek fatimské skládačky] přišel ve formě rozhovoru s velice proslulým (a nyní již zesnulým) římským exorcistou P. Gabrielem Amorthem, který také vedl José María Zavala. P. Amorth 26 let osobně znal svatého Padre Pia a tvrdí, že od této veliké postavy katolické svatosti 20. století, se dozvěděl obsah třetího fatimského tajemství.

Zavala, který vedl s P. Amorthem rozhovor v roce 2011, si až do smrti tohoto exorcisty rozhovor ponechal jako tajemství a zveřejnil jej poprvé až ve své knize o Fatimě. V tomto rozhovoru P. Amorth líčí – jak již učinil i jinde – že nevěří, že zasvěcení světa papežem Janem Pavlem II. v roce 1984 bylo dostatečné, aby uspokojilo požadavky stanovené Naší Paní.

„Žádné takové zasvěcení to tehdy nebylo,“ říká [otec Amorth]. „Byl jsem svědkem onoho aktu. Toho nedělního odpoledne jsem byl na náměstí Sv. Petra, velmi blízko papeže; tak blízko, že jsem se ho mohl takřka dotknout.“

Když na něj Zavala tlačil ohledně toho, proč je tak rozhodně přesvědčen, že zasvěcení nebylo provedeno, P. Amorth odpověděl: „To je velice prosté: Jan Pavel II. chtěl zmínit Rusko výslovně, ale nakonec to neudělal.“

Zavala se však P. Amortha na tuto věc ptal dál a řekl, že sama sestra Lucie řekla, že nebe toto zasvěcení přijalo. Popisuje nedůvěřivou reakci P. Amortha: „Lucie, že to řekla...?“, zeptal se. A Zavala pokračuje:

„No, kardinál Tarcisio Bertone to v roce 2000 řekl a zaštiťoval se dopisem od Lucie datovaným v listopadu 1989, v němž řekla, že nebe toto zasvěcení uznalo i navzdory nesplnění jedné z nejdůležitějších podmínek.“

„Viděl jste ten dopis?“ Ptá se, jako by vedl policejní výslech při hledání důkazu.

„Nikdy,“ říkám kategoricky.

„Nemyslím, že jej někdy uvidíte, protože jsem přesvědčen, že jej Lucie nenapsala.“

„Jak jste si tím tak jistý?“

„Proč jej Bertone neukázal, když býval měl, když ohlásil třetí fatimské tajemství? Prostá fotokopie rukopisu, založeného v oficiálním vatikánském spisu, by stačila k rozptýlení jakýchkoliv pochyb. Jestliže byl vždy Vatikán přepečlivý při poskytování písemných důkazů, jež prokazovaly věrohodnost Lucie v menších záležitostech, jaký důvod by měl odbýt jediný písemný důkaz, který podle Bertoneho potvrzuje skutečnost, která je nepochybně tak důležitá jako zasvěcení provedené Janem Pavlem II.?“

„Ano, je to divné,“ připouštím.

„Opravdu si myslíte, že Lucii trvalo pět let napsat, že zasvěcení bylo skutečně přijato? A že Bertone čekal ne méně než 16 let, aby ohlásil platnost něčeho tak zásadního, jako je zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie?“ Hlas otce Amortha zní jako suché listí.

„Je to vše opravdu velice divné.“ Znovu [Zavala] přitakám.

„Navíc,“ dodává, „jestliže bylo zasvěcení světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie Piem XII. v roce 1942 přijato jen částečně [Pius XII. konkrétně nezmínil Rusko – pozn. překl.], protože Ježíš řekl, že vzhledem k němu bude válka pouze zkrácena spíše nežli okamžitě skončena, proč by On nyní měnil názor v případě Jana Pavla II., jestliže Rusko nebylo při té příležitosti zmíněno?“

„Ano, to by bylo rozporuplné.“

„Takže...?“

„Nemám žádné pochyby, že zasvěcení se neodehrálo dle podmínek požadovaných Pannou Marií. Nesmíme však ztrácet ze zřetele to, co nám ona sama chtěla říct skrze Lucii: “Nakonec Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko ... a světu bude dáno období míru“...“

Zde rozhovor odbíhá od tématu Fatimy, ale Zavala se k němu později vrací:

„Odpusťte mi, že trvám na třetím fatimském tajemství: Vztahoval jej tehdy Padre Pio ke ztrátě víry v Církvi?“

„Rozhodně,“ říká. „Jednoho dne mi Padre Pio velmi zarmouceně řekl: “Víte, Gabrieli? Je to satan, kdo byl uveden do náručí Církve a během velmi krátké doby bude vládnout falešné církvi.“

„Ach, můj Bože! Nějaký druh Antikrista! Kdy vám to prorokoval?“, ptám se já [Zavala].

„Muselo to být kolem roku 1960, protože jsem už tehdy byl knězem.“

„Byl toto důvod, proč měl Jan XXIII. takový panický strach ze zveřejnění třetího fatimského tajemství, aby si lidé nemysleli, že on je antipapežem, nebo co to bylo...?“

Nepatrný, ale vědoucí úsměv pohne rty otce Amortha.

„Řekl vám Padre Pio něco jiného o budoucích pohromách: zemětřeseních, záplavách, válkách, epidemiích, hladu...? Nenarážel nepřímo na tytéž morové rány prorokované v Písmu svatém?“ [ptá se Zavala]

„Nic z toho pro něj nemělo význam, jakkoliv strašné se to jevilo být, s výjimkou velké apostaze v Církvi. To byla věc, která jej opravdu velice trápila, a za níž se modlil a obětoval velkou část svého utrpení – ukřižovaný z lásky.“ [říká P. Amorth]

„Třetí fatimské tajemství?“

„Přesně.“

„Je nějaký způsob, otče Gabrieli, jak se vyhnout něčemu tak strašnému?“

„Existuje naděje, ale je zbytečná, není-li doprovázena skutky. Začněme zasvěcením Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, modleme se svatý růženec, všichni se modleme a čiňme pokání...“

***

Tak končí představení určitých pasáží z nové Zavalovy knihy o Fatimě ze strany Steva Skojece.

P. Amorth je zde svědkem toho, co mu Padre Pio – kterého prvně potkal, když on sám byl sedmnáctiletým mladým mužem – přímo a osobně řekl. P. Amorth v témže rozhovoru tvrdí, že jej Padre Pio dokonce někdy nechal číst svůj vlastní duchovní deník.

Jak jsme o tom podali zprávu dříve, otec Amorth také již během svého života řekl, že nevěří tomu, že se zasvěcení Ruska událo (což je tvrzení, které právě potvrdil kardinál Paul Josef Cordes). V prosinci 2015 otec Amorth řekl:

Zasvěcení ještě nebylo provedeno. Byl jsem tam na náměstí Sv. Petra 25. března [1984], byl jsem v přední řadě, prakticky nadosah Svatého otce. Jan Pavel II. chtěl zasvětit Rusko, ale jeho doprovod nechtěl, protože se bál, že si znepřátelí pravoslavné, a takřka mu to překazil. Proto, když Jeho Svatost na kolenou zasvěcovala svět, přidala větu, která nebyl zahrnuta v distribuované verzi [textu zasvěcení], která místo toho říkala, že zasvěcuje „zvláště ty národy, u nichž jsi nás ty sama žádala o jejich zasvěcení“. Nepřímo to tedy zahrnovalo Rusko. Konkrétní zasvěcení Ruska však ještě nebylo provedeno. Vždy se může udělat. Vskutku bude zajisté provedeno...

Stejně jako u jiných duchovních synů – například Dr. Ingo Dollingera a otce Luigiho Villy – se zdá, že Padre Pio je vlastně stále s námi a působí skrze ty, s nimiž se setkal a provázel je, když ještě byl na zemi. Zdá se být součástí jeho dědictví pomáhat nám v těchto těžkých časech. Modleme se tedy k Padre Piovi z Pietrelciny a prosme o jeho přímluvu!

Zdroj: OnePeterFive

Překlad: D. Grof