pokládat vyhasnutí mozkových funkcí za tečku za životem je materialistický nesmysl a blud materialistické medicíny. Objevily se lékařské zprávy, kdy se stalo, že přístroj zaznamenávající mozkovou činnost po určité době opět naskočil a projevila se překvapivá a neočekávaná , ale pravidelná aktivita, žádné chaotické záchvěvy. Je to přímý důkaz existence po smrti a vysvětluje to i případy, kdy mozek dítěte byl vrozeně silně nevyvinutý a přesto dítě dokázalo získat obstojné schopnosti. Duch člověka je příčinou a tvůrcem myšlení, mozek je pouze nástroj , kdy duch může i s částečným nástrojem vytvářet činnost a hmotné myšlenky / zřejmě pokud je zachována a je funkční epifýza a správně fungují duchovní těla člověka/. Taktéž tvrzení, že srdce je příčinou oběhu je také nesmysl. Krev uvádí do pohybu duch a srdce funguje přibližně jako vodní trkač, je uváděno v činnost pohybem krve, jejíž kinetická energie také živí elektrickou energii srdce. Dokud funguje krevní oběh, tak je duch přítomen a člověk není mrtev. Ale i po smrti je člověk v duchovním stavu ještě různě dlouho přítomen u těla, je s ním také individuální dobu spojen duchovně a může vnímat, co se s tělem děje. Hlavně bolestně vnímá duchovní atmosféru, která je v nemocnicích opravdu bezbožná.